ZLATÁ ULIČKA

Zlatá ulička vznikla po vybudování severního opevnění Hradu. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu. Bydlela zde hradní čeleď, snad zlatníci (z 16. století je doložen název "Zlatnická ulička"), hradní střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky. V domku čp. 22 žil v letech 1916 – 1917 spisovatel Franz Kafka.

Podobu obydlí z 16. století ukazuje nejlépe domek čp. 20 s hrázděným patrem. Původní velikost dokládá dům čp. 13. který jako jediný dodržuje dodnes původní ustanovení o vložení komůrky do oblouku hradby – jeho průčelí do uličky vůbec nevystupuje.

Schodištěm v domku čp. 12 se vstupuje na terasu před věží Daliborkou. Válcová dělová věž byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží byla od počátku využívána jako vězení. Prvním a zároveň nejznámějším vězněm byl v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed. Další známý vězeň, východočeský baron František Antonín Špork, byl známý milovník a mecenáš umění z 18. století.

Mapa


Enlarge map