STARÝ KRÁLOVSKÝ PALÁC
Od svého založení na konci 9. století palác narůstal a měnil se do své současné podoby. Původní dřevěné stavení s kamennou podezdívkou přestavěl na počátku 12. století kníže Soběslav na kamenný románský palác. Jeho zbytky se zachovaly v podzemí dodnes. Na východní straně na palác navazovala kaple Všech svatých, vysvěcená v roce 1185.
Král a císař Karel IV. vybudoval na místě románské stavby v 1. polovině 14. století gotický palác s klenutým reprezentačním prostorem a pásem arkád na severní straně. Za vlády jeho syna Václava IV. byla postavena dvě kolmá křídla a přestavěna kaple Všech svatých.
Celých osmdesát let bouřlivého 15. století byl palác opuštěn. Po roce 1483 se na Pražský hrad vrátil král, Vladislav Jagellonský, a zahájil poslední velkou přestavbu paláce. Vznikl při ní velkolepý slavnostní Vladislavský sál, jehož architekt, Benedikt Ried, spojil umění pozdní gotiky s prvky nastupujícího renesančního slohu. Také kolmé palácové křídlo, nazvané po Vladislavově synu Ludvíkovi, je dílem B. Rieda. Po nástupu Habsburků na český trůn byly sály Starého královského paláce využívány pro korunovační slavnosti a sněmy, jako jednací sály, úřadovny a depozitáře. Nové obytné místnosti byly stavěny západně od paláce, v jižní části areálu Hradu. Po katastrofálním požáru v roce 1541 byla nově přestavěna Sněmovna a kostel Všech svatých.
Tereziánské křídlo vzniklo při přestavbě Hradu v 18. století. Ve 20. století bylo několikrát rekonstruováno a naposledy bylo v roce 1993 upraveno pro výstavy výtvarného umění.